V tom samém týdnu, kdy obletěla svět zpráva o pádu kryptoměnové burzy FTX, se v Clubcu konala krypto a bezpečnostní konference ETHBrno². Náhoda? Ani ne. Svět digitálních měn a navazujících technologií už totiž zmasověl natolik, že jsou s ním v kontaktu i lidé mimo IT svět, kteří nerozumí jeho prazákladu, ale s měnami obchodují a nevidí v tom žádná rizika. „O to víc se musíme soustředit na edukaci a bezpečnost,“ říká Tereza Starostová, hlavní organizátorka akce pořádané UTXO Foundation a spolkem Holky v kryptu. Co se dá od krypto světa ještě čekat? Kolik projektů ještě padne? A jaká pracovní místa bude potřebovat obsadit?
„Chtěli jsme ukázat, proč vůbec blockchain a kryptoměny můžou dávat smysl, protože v médiích jsme pořád jen viděli články komentující jejich cenu, případně nějaké podvody. Jen málo se ale mluví o tom, co za řešení pro obyčejné lidi kryptoměny obecně představují. Nikdo moc nemá motivaci to řešit, všichni se soustředí na investice, což je špatně a přináší to spoustu problémů,“ říká Starostová.
Přijde mi, že se krypto ocitlo v podobné situaci jako tržní ekonomika v 90. letech. Ještě to nemá moc pravidla, ale už ho tady máme, někdo to zneužívá a vlády se snaží to nějak pochopit a nastavit.
Přesně. Kryptoměny měly ještě před pár lety pověst hračky pro geeky, klasické bubliny, kam lidé nacpou peníze a ona pak splaskne. Nějaká bublina splaskla, spousta lidí si myslela, že lehce vydělá hodně peněz, a ono se ukázalo, že to není tak jednoduché. Dnes ale rozhodně víme, že to není nic přechodného, peníze, které se v ekosystému pohybují, už jsou za hranicemi našeho chápání. I vládám začalo docházet, že hlavně v dnešní době extrémní inflace bere řada lidí tuhle možnost jako únik do bezpečí od klasického fungování regulovaných měn. Přitom to vzniklo částečně jako obrana lidí, jak chránit svoje peníze v nesvobodných režimech svázaných korupcí a regulacemi. V době obří inflace už ale dává smysl diverzifikovat svoje zdroje i běžným lidem, kteří by nad tím jen tak nepřemýšleli, což naráží na další důvod, proč krypto vzniklo – zrodilo se v reakci na světovou krizi po roce 2008, kdy po světě zbankrotovalo pár bank, ale nastavení systému jako takového se nezměnilo. Vytisklo se spoustu nových peněz, inflace šla nahoru. Kryptoměny proti tomu nabízí systém, který takhle ovlivnitelný není – známe konečné množství mincí nebo přesné chování, nemůže se stát, že inflace stoupne v extrému třeba ke 100 procentům v důsledku jedné lokální události.
Jsou kryptoměny totálně bezpečné?
Určitě ne. Stejně jako jsme zažili dotcom bublinu (masivní propad ceny IT akcií z počátku nového tisíciletí), tak i tady vzniká velká část projektů jenom s cílem vydělat na lidech, kteří o tom tolik nevědí. I proto se snažíme vzdělávat o projektech, které jsou tady delší dobu, jsou dostatečně transparentní, dá se jim věřit, a učíme, podle čeho poznat, že se jim dá věřit. Čím delší dobu nějaký systém funguje, tím se stává stabilnějším. Vždyť třeba bitcoin už tady máme 14 let a dá se říct, že funguje bez větších problémů.
Ale stejně, nestalo se kryptoměnám to, co počítačům před lety, že nejdřív jsme s tím začali pracovat a až pak jsme řešili bezpečnost systému?
To je určitě pravda. Lidé rádi investují do věcí, ze kterých mají profit bez práce, a až je někdo hackne nebo dojde na nějaký průšvih, začnou přemýšlet nad zabezpečením. Jenže to už je pozdě. V krypto světě teď máme za sebou několik událostí, kdy přišla řada lidí o miliony dolarů nejen kvůli krádeži, ale prostou vládní regulací. Narážím na uzavření projektu Tornado Cash, což byl naprosto otevřený protokol, který zajišťoval, že si člověk mohl zanonymizovat svoje finanční prostředky tím, že je pošle na nějakou adresu a dostane je z jiné adresy zpět.
Není to ale praní špinavých peněz?
Nemusí být. U nás se to tak může zdát, ale po světě máme spoustu režimů, ve kterých lidé nemají například možnost svoje peníze dostat mimo svůj stát právě kvůli regulacím. Nebo nemají právo vlastnit majetek. Takové nástroje jim můžou pomoct. A na druhou stranu se ukazuje, že je daleko jednodušší ztratit se v davu, když používáte hotovost, než když používáte krypto, kde je všechno napsané v blockchainu. Kdo chce prát peníze, cestu si najde. Tady se ale dotýkáme tématu osobní svobody a práva člověka na to sdílet nebo nesdílet svoje informace, což krásně ukázala právě kauza Tornado Cash. Úřady prakticky zilegalizovali interakce se službou, nechali odstranit open source kód z Githubu a poslaly do vězení developera, který jej napsal. To je jako byste nechala zavřít banku a trestně stíhala každého, kdo tam bude chtít poslat prostředky, protože u ní měl a používal tam účet jeden podvodník.
Nejhorší na celé kauze je ale fakt, že byl v srpnu uvězněn člověk, který napsal kód projektu. Dodnes nebyla zveřejněna žádná obvinění a byla porušena svoboda slova. Proto se toho chytla spousta obránců lidských práv a máme tady velké téma, kam až vlády mohou zajít, co vlastně svoboda slova (ne)znamená v digitálním věku a jak v reálu funguje.
Jsou si vědomi lidé vlastnící kryptoměny toho, že je musí mít nějak zabezpečené?
Naprostá většina na to vůbec nemyslí, protože jsme zhýčkaní tím, jak nám společnosti všechno připraví na stříbrném podnose – banky fungují tak, že přijdeme, dáme někomu občanku a o nic se nestaráme. Ale pak se stane to, že přijde válka na Ukrajině, já mám účet u ruské banky a nemůžu se dostat ke svým prostředkům. To je ale hodně moje vina, protože jsem se nezajímala o celkovou situaci. Kryptoměny tohle řeší tím, že každého učí, že by měl být zodpovědný za svoje vlastní prostředky. Sama nevidím problém v tom, že se občas někdo spálí, je to i zkušenost. Důležité je edukovat v tom, že se nemají hned někam posílat všechny prostředky. I my, když vzděláváme s iniciativou Holky v kryptu, tak dvě hodiny mluvíme jenom o bezpečnosti. Ale aby nedošlo k omylu, já si nemyslím, že by lidé museli do hloubky rozumět technologickému pozadí kryptoměn. Nikdo nepotřebuje číst knížku o tom, jak funguje blockchain, ale je fajn to tušit. K čemuž stačí přečíst si pár stránek kvalitní literatury, mrknout na pár videí na YouTube nebo zhlédnout dokument Cryptopia na Netflixu. Jde o základní pochopení, že to není žádný obří výmysl jednoho člověka, který sedí na červeném tlačítku a všechno řídí.
Povídáme si v Clubcu, kde sídlí spousta freelancerů i firem. Jaké jsou do budoucna pracovní příležitosti v krypto světě?
Vývoj tady je překvapivě rychlý. Před pěti lety bych řekla, že jde o čistě IT záležitost, kde chtějí jen vývojáře. Dnes už je poptávka po různých pracovních pozicích a žádaná je i možnost být v alternativních měnách vyplácený. Obsazují se „softovější“ místa, hodně marketingová, hledají se community manažeři, designéři nebo lidé, kteří stejně jako my vzdělávají. Jen si člověk musí otočit myšlení. Sama mám marketingový background. V klasickém světě by to bylo tak, že mám produkt, který se snažím prodat, jde mi o tržby a obraty, mám spoustu dat o uživatelích a tomu přizpůsobuju produkty a kampaně. V kryptu to funguje i tak, že projekty samy jezdí po různých akcích a nechávají uživatele samotné, ať navrhují změny. Víc poslouchají, co lidé chtějí, a zároveň o nich sbírají míň nebo ideálně téměř žádná data. To je velká změna. Já sama, když teď dělám nějaké akce, tak marketingově vůbec nepoužívám nástroje, které jsem používala dřív.
Dnešním tématem krypta je jeho bezpečnost. Jaká témata se v jeho kontextu budou řešit dál?
Nevím, co budou řešit ostatní, ale my se určitě soustředíme na upozorňování na to, jak je důležité sám se o vlastní prostředky starat. Budeme vzdělávat například o hardwarových peněženkách a uložení vlastních dat u sebe. To je něco, čeho se lidi pořád bojí, přitom vzniká spousta užitečných aplikací, které člověk používá, a pomalu už přestává vnímat, že operuje v kryptu. Budeme dál vzdělávat o tom, že to není nic jen „pro ajťáky“, a upozorňovat na všechny ty možnosti, které člověk v tomhle světě má. Chápu, že někoho právě ty možnosti děsí. Jsou tu ale pro nás a mají mnohem širší dopad, než jsme si uměli představit jen pár let zpátky.
