Stát se podnikatelem není jen tak. Natož úspěšným podnikatelem, který zvládne díky svému nápadu zaměstnat ještě někoho jiného kromě sama sebe. Většina členů Clubca už to dokázala, nebo na to aspiruje. Rady na další byznysovou cestu se ale vždycky hodí. Tady jich pár je od jednoho z nejpovolanějších, ředitele inovační agentury JIC Petra Chládka.
Aby se člověk mohl živit jako samostatná jednotka, musí se sejít spousta drobností, které nakonec dají dohromady malou či větší byznysovou mozaiku. Člověk musí mít dobrý nápad, kterého se ještě nechytilo moc lidí, a umět ho rozložit na jednotlivé kroky, aby se na jeho realizaci dalo pracovat. A z toho plynou další úkoly – obklopit se lidmi, kteří s realizací pomůžou nebo dají zpětnou vazbu, a přesvědčit první zákazníky nebo investory, kteří s rozjezdem na začátku pomůžou.
„Nápadů máme každý hodně. Ne každý nápad je ale dobrý. A ne každý člověk má schopnosti nápad opravdu uskutečnit. Právě to je věc, která úspěšné a neúspěšné často odděluje,“ říká Petr Chládek, který už stál přímo i nepřímo u stovek začínajících podnikatelských příběhů. A rovnou trochu uklidňuje – nic jako archetyp typického podnikatele neexistuje. K cíli se dá dostat různými cestami. „Například Oliver Dlouhý, zakladatel Kiwi.com, se tak zkrátka narodil, jde mu to, má čich, nebojí se a jde štěstí naproti. Zároveň k nám přišlo dost lidí s mnoha jednotlivými nápady, kteří nakonec ztroskotali. Často je to povahou, někteří lidé jsou těžko koučovatelní, neslyší zpětnou vazbu, i když se ji jim snažíme intenzivně dávat. Většina lidí je ale někde mezi těmito dvěma póly.“
Nejen pro mladé
Inovační agentura JIC vyrostla na podpoře malých firem, startupů, od jejich úplných kořínků. V jednom období prudkého rozvoje chtěl do téhle komunity patřit třeba z vysokoškoláků kdekdo – jen si to vezměte, spousta akcí, setkání se zajímavými lidmi a ano, i horečnaté práce na vlastním nápadu. Tedy, část tvůrců zůstává u toho prvního a do toho posledního už se jim tolik nechce, nebo se k tomu nedostanou. „Dokážu pro to mít pochopení. Kdyby člověk dopředu věděl, jak velká je podnikání dřina, pustil by se do toho málokdo. Tím si každý musí projít, je to nepředatelná zkušenost. Jsou i takoví, kteří spíš žijí ‚startup life‘, ale nevadí nám to. Víme, že aby se opravdu dobře chytil nějaký nápad a vznikla globálně úspěšná firma typu Kiwi, chce to 999 těch, kteří to úplně nedotáhnou. I to, že chtějí a aspoň nějak na tom pracují, ale má svou cenu,“ zdůrazňuje Chládek.
Startupová komunita bývá často spojovaná s vysokoškoláky nebo lidmi, kteří zrovna startují kariéru, mají spoustu energie a je jim proti srsti stát se jen tak zaměstnanci. Studenti ale nemusí být jediní, kdo zrovna naskakuje na podnikatelskou dráhu. Programy JICu už úspěšně prošli třeba seniorní manažeři, kteří si po letech práce pro jednu značku řekli, že si chtějí založit vlastní. I tady platí, že neexistuje šablona. Počítá se mladistvá energie i síla zkušeností, které člověku zabrání zbytečně se nevrhat do variant předem odsouzených k neúspěchu.
Do čeho ale má smysl vrhat se právě teď, to jsou jakékoliv nápady spojené s globálními výzvami – ať už jsou to řešení důsledků i příčin změny klimatu, v oblasti kyberbezpečnosti, stárnutí populace nebo digitalizace. Že možná takový máte, ale nejste si jistí? Pro takové má Petr Chládek jasný vzkaz: „Přijďte, my vás postrčíme.“
A pokud si netroufáte přijít přímo, můžete se nejdřív inspirovat na webu JICu. Pro začínající podnikatele mají celou jednu sekci.