Co si představíte, když se řekne analýza dat? Možná vám před očima vyskočí složité grafy a dashboardy, částečně máte pravdu. Nějak tak vypadají výsledky analýz, které dělají dolphin consulting. Z praktického hlediska jsou to ale mnohem srozumitelnější informace, které pomáhají zefektivnit práci českým i zahraničním firmám. Ať už se jedná o banky, farmaceutické firmy nebo třeba univerzity.

[postbanner id=“8499″]

dolphin consulting, společnost, která je dnes na roztrhání, vznikla vlastně náhodou. „Před čtrnácti lety jsem pracoval ve firmě, kterou nečekaně koupila jiná, a já s kolegou jsme to vzali jako příležitost vytvořit něco nového, fungujícího podle našich vlastních představ,“ začíná vyprávět Jakub Holubec, šéf a zakladatel dolphin consulting. Všechno začalo u malé firmičky o dvou lidech, kteří měli velký cíl. Pomáhat jiným získávat z jejich dat víc informací.

„Nebylo to tak, že bychom našli díru na trhu ve smyslu toho, co dodávat. Firmy se už tenkrát snažily se svými daty pracovat. Například banky jsou v této oblasti poměrně daleko, naopak výrobní závody ještě stále na začátku,“ říká Holubec. Rozdíl je podle něj ale v tom, jak takovou službu dodávat. „Již před lety se výrazně zvyšovaly požadavky na rychlost a flexibilitu uspokojení informačních potřeb. Zatímco před patnácti lety uživatelům stačilo, když výsledky dostali do půl roku, dnes je všechno potřeba co nejdříve, ideálně hned. Proto jsme místo dlouhých a rozsáhlých projektů vsadili na agilní metodiky vývoje a průběžné dodávání výstupů s maximální byznysovou hodnotou.“

V dolphin consulting začali nejdříve pracovat právě pro banky, ale teď již mají v portfoliu také nadnárodní farmaceutické firmy, energetické společnosti, univerzity a další klienty, kteří data začali pokládat za cennou komoditu a využívat je pro svá rozhodování.

Dynamický a inspirativní pracovní prostor

A se zrychlující se poptávkou po datech je potřeba rozšiřovat pracovní tým. Ve firmě dnes pracuje více než osmdesát zaměstnanců. Ke dvěma pražským kancelářím navíc nově přibyla jedna brněnská, a to právě v Clubcu. „V Brně už máme osm lidí, a i když je nám vlastně jedno, kde kdo sedí, pokud vše funguje a zákazník je spokojený, od týmu vzešla poptávka po prostoru, kde by se mohli jeho členové setkávat. Přece jen, když někdo pracuje pořád z domova, začne mu to lézt na mozek,“ říká šéf společnosti.

Cílem bylo najít místo, ve kterém bude dobře jednomu člověku, když přijde sám, ale vejde se do něj klidně i deset lidí. „Clubco je super svou variabilitou. Já osobně nejvíc oceňuji tu atmosféru ve společných prostorách. Člověk si dělá své vlastní věci, ale má všude kolem sebe hezké moderní prostředí a kupu inspirativních lidí,“ vyjmenovává výhody coworku Holubec a vysvětluje, že i jemu samotnému jde kreativní práce v takovém prostředí daleko lépe od ruky.

Možná ale pořád přemýšlíte nad tím, co si pod jeho prací představit. Ačkoliv se o datech pořád mluví, zacházení s nimi trochu halí mlha tajemna. Ona totiž nejsou vidět, ale jsou součástí všeho. „Integrace firemních dat do datových skladů nebo data laků, jejich analýza a vývoj reportů, to je hlavní náplní práce dolphin consulting. V každodenním životě to znamená třeba to, že firmy můžou díky práci „delfínů“ sledovat aktivitu a výkonnost svých obchodních zástupců, fungování firemních procesů, plnění plánu a klíčových ukazatelů výkonnosti nebo hledat nové obchodní příležitosti.

Co bude dál?

„Předpokládáme, že díky velké medializaci datové analytiky a intenzivní osvětě bude poptávka po datové integraci a analýze stoupat ještě rychleji, než tomu bylo doposud. Zároveň začneme narážet na to, že možnosti technologií převýší schopnosti lidí s daty kreativně pracovat a využívat je na maximum,“ říká Holubec. Jeho firma se proto teď hodně soustředí na zvyšování datové gramotnosti ve firmách. Velkou budoucnost vidí například ve zpracování dat z IOT zařízení, maximální automatizaci a zjednodušení práce s daty nebo zapojení umělé inteligence jako nyní tolik populárních chatbotů, pro které jsou data hlavní potravou.

Možná už jste u nás týdny nebo měsíce. Přitáhla vás strategická poloha v centru města nebo naše barevné designové prostory a teď zkrátka pracujete. Nebo o tom stát se členem Clubca zrovna teď přemýšlíte. Pro zástupce obou skupin máme jednu milou zprávu: Jako členové Clubca můžete využívat spoustu výhod a spoluprací, které na první pohled nejsou vidět, ale umí opravdu hodně zpříjemnit nejen pracovní život.

Sezení v křesílkách, nahoře na terase, v uzavřené kanceláři nebo venku na zahradě. Možností, kam se s počítačem usadit, máme spoustu. Ale ano, víme, pořád je to sezení a to je dobré občas kompenzovat. Proto máme hned několik možností, jak si s naší podporou protáhnout tělo.

[postbanner id=“4948″]

Každé pondělí odpoledne pořádáme pro členy zdarma lekce jógy, která se cvičí přímo v našem eventovém prostoru, a moc je doporučujeme. „Lidé jsou ve svém fyzické těle pořád, ale vlastně nevědí, jak funguje. Zaměřují se na jednoduchost, když je něco bolí, zajdou si k doktorovi, ať to rychle vyřeší, ale to všechno má dopad a za všechno člověk stejně časem zaplatí. Naopak, když lidé budou se svým tělem nakládat správně, v dobrém se jim to vrátí,“ vysvětluje, proč je cvičení takový game changer, jeho lektorka Nikol Pfeiferová. Víc o ní i o jejím přístupu už jste si ostatně na blogu mohli přečíst.

Protáhnout tělo…

Kdo není zrovna na jógu, nebo se mu pondělní odpoledne nehodí, ten si může protáhnout tělo hned vedle nás, v nedávno otevřené posilovně Form Factory. „Pro členy Clubca máme tři typy voucherů, aby si jejich služby mohli opravdu osahat – jsou buď na jednorázový vstup, týdenní vstup, který se vztahuje i na různé pobočky Form Factory, když pracujete i v jiné části Brna nebo klidně v jiném městě, a pak voucher na slevu ročního členství. Víme o tom, že freelanceři nebo malé firmy nemají nic jako Multisport kartu, tak jsme si řekli, že tohle je přesně něco, co by mohli ocenit,“ říká manažerka Clubca Adriana Sniegonová. A nekončí tím. S lidmi z Form Factory se přímo u nás chystají i workshopy a semináře o různých tématech zdravého životního stylu.

Jinou a dost zásadní zkušenost můžete jako členové Clubca udělat na akci s názvem Minutový řečník. Už několik měsíců jsme partneři, což znamená, že máme každý měsíc jedno místo pro jednoho z našich členů, který se kurzu může zúčastnit úplně zdarma. „Všichni, kdo u nás mají kancelář nebo sdílené místo, potřebují umět odprezentovat svoji práci a nebát se toho. Na kurzech Minutového řečníka se to naučí,“ ví moc dobře Adriana, která jím sama prošla.

Když už byla řeč o výhodách, které poskytují svým zaměstnancům větší firmy, ale freelanceři na ně musí zapomenout, je to i zvýhodněný nákup techniky. Proto v Clubcu nově spolupracujeme se Samsung shopem z nedaleké Galerie Vaňkovka. Pro členy to znamená, že na jejich techniku dostanou slevu od 5 do 15 procent v závislosti na tom, kolik kusů koupí. Hodí se to speciálně pro malé firmy, když budou chtít pořídit víc počítačů nebo telefonů najednou a přidat k tomu třeba i něco pro rodinu.

…a dozvědět se něco nového

A spousta dalších novinek, rozvoje a akcí se do budoucna ještě chystá. Clubco oslaví v květnu dvouleté výročí vzniku. Teprve před pár měsíci se otvíralo třetí a čtvrté patro, takže nějaký čas zabralo samotné budování a organizace prostor. Teď, když je hotovo, se můžeme ještě víc vrhnout do organizace akcí a dalších spoluprací. V jednání je napojení na Kurzeo, online platformu s neuvěřitelně širokým spektrem školení a vzdělávacích seminářů. Ještě častěji by u nás měli být k vidění také lidé z Jihomoravského inovačního centra. S těmi spolupracujeme dlouhodobě, konal se u nás už jejich meetup nebo letní školy a přibýt by měly také semináře věnované speciálně malým a začínajícím podnikatelům. Mimo to zůstane napojení na CzechInvest, který u nás prezentuje svoje inkubační programy pro podnikatele s inovativními nápady. Co se naopak chystá, to je intenzivnější napojení na kreativní průmysl – na jaře totiž budeme hostit část programu mezinárodního festivalu divadelních škol Encounter.

Už teď víte, že vás něco z toho zajímá? Nebo byste rádi něco dalšího? Stačí se stavit na meetup, pravidelné setkání členů, a probereme to.

Kdo sledoval Star Trek, možná si to pamatuje. Když měl člověk sloužící na vesmírné lodi nějaký problém se zdravím, přišel za doktory, kteří získali přesné informace o jeho těle, a na základě toho mu píchli takový koktejl léčivých látek, jaký potřebuje. I dnes je to sci-fi. Ve spoustě věcech už se tomu ale medicína o řadu kroků přiblížila. A platformu pro takové kroky poskytují jedni z členů Clubca, vývojáři a odborníci na biomedicínu, DNAnexus.

[postbanner id=“8612″]

Úplně často je tady pohromadě nepotkáte, brněnskou buňku tvoří deset lidí, přičemž každý patří k jinému týmu firmy sídlící v americké Kalifornii. Česká pobočka byla donedávna prvním a jediným zahraničním hubem společnosti a vznikla s cílem využít šikovnosti zdejších vývojářů a přispět tak k rozvoji špičkové bioinformatiky v Evropě. „DNAnexus založili v roce 2009 v Kalifornii na Stanfordu tři univerzitní profesoři. Reagovali na velký rozvoj biomedicínských a farmaceutických firem, které potřebovaly prostředí, ve kterém by svoje data zpracovávaly. Později se Martin Bednář, tehdy zaměstnanec kalifornské centrály, rozhodl relokovat zpět do Česka a založit v Praze pobočku,“ líčí české počátky Jan Kotrs, který se dnes stará o scientific product tým.

V Česku nejdřív vznikla firma, která pracovala na zakázku pro Američany – Češi dostali rozpočet a podporu na dva roky a po uplynutí této doby se stali plnohodnotnou součástí americké centrály. „Vyrostli jsme už na 50 lidí. Hlavně loni to běželo neuvěřitelně, to jsme šli nahoru o 80 procent,“ povídá Kotrs, který to vzal do DNAnexus přes jinou známou brněnskou firmu Netsuite.

Informace, které nesmí utéct

Sám má vystudovanou bioinformatiku, což je kombinace, na které celá firma stojí. Vývojáři a odborníci na molekulární biologii DNAnexus staví platformu pro biotechnologické a farmaceutické firmy, vědecká zařízení, nemocnice nebo biobanky. Všichni ze seznamu typicky spravují ohromné množství osobních dat pacientů, informací o jejich diagnózách nebo rovnou třeba nádorech a také data z výzkumu léků a nových medicínských postupů. Všechno z toho je extrémně citlivé a potřebuje maximální možné zabezpečení. Tady začíná role DNAnexus číslo 1: Jejich produkt funguje jako superzabezpečená cloudová úložna dat. „Bezpečnost je naše obří téma, disponujeme snad všemi možnými certifikacemi a díky tomu, že splňujeme i FedRAMP, můžeme zpracovávat i americké vládní zakázky,“ přibližuje Kotrs, který také díky tomu pracuje pro firmu, jejíž produkt využívá sedm z deseti největších světových farmaceutických společností.

Funkce úložny je ale tou úplně základní. Platforma nabízí hlavně řadu nástrojů, s jejichž pomocí se dají data analyzovat a vědci si také můžou sami navrhovat nové, které potřebují pro svoje specifické výzkumné záměry. To stojí experty firmy snad nejvíc energie – musí být schopní navrhnout nástroj, který pomůže vědcům dojít k potenciálním velkým objevům, ale zároveň sami s daty od pacientů nakládat kvůli jejich zabezpečení nesmí. Dnes už umí jít třeba až na úroveň jednotlivých částí sekvenované DNA. Pro představu, celé workflow může vypadat tak, že na začátku jsou surová data ze sekvenátoru, která rozeberou charakteristiky člověka na ty nejmenší dílky, a na konci vypadne „obraz“ člověka včetně toho, že má modré oči a jakou má míru rizika určitého typu rakoviny.

Právě předvídání nemocí nebo vůbec nastavení života člověka tak, aby se dožil co nejvyššího věku, je to, co lidstvo na podobných nástrojích a technologických novinkách láká. Zatím to vypadá ještě na dlouhou cestu, ale spousta kroků už je za námi. DNAnexus spolupracují s UK Biobank, obří databankou pacientských vzorků půl milionu Britů. Díky jejich datům běží už teď dlouhá řada perspektivních studií, které mají potenciál odkrýt dosud neznámé souvislosti, a hlavně lidstvo posunou právě k tomu modelu ze Star Treku. Že člověk s nemocí přijde a dostane na míru přesně takový léčivý koktejl, jaký potřebuje.

Podnikání je super zábavné v tom, z čeho všeho může vyrůst. Napadlo by vás, v čem může podnikat parta mediků? Na první dobrou asi ne. Medici se zkrátka učí. Hodně. A přesně v tom to je. Už jenom dostat se na medicínu je velké štěstí, uspěje průměrně jen 15 procent uchazečů. Ale štěstí přeje připraveným, a tak parta s názvem Bmedic už sedm let nabízí kurzy středoškolákům, které na vstup na univerzitu a obor jako takový chystají.

[postbanner id=“7739″]

Nikdo tě nepřipraví na přijímačky líp než studenti medicíny. Takové je motto trojice zakladatelů firmy, kteří dnes sídlí v Clubcu. Říkat to můžou s klidným srdcem, ověřili si to na vlastní kůži. „Sám jsem chodil na přípravné kurzy k Jonáši Kunstovi a moc mi to pomohlo. Na školu mě vzali, a tak jsem se na kurzech začal sám podílet, až jsme spolu s Jonášem a Luckou Markovou založili vlastní firmu,“ vysvětluje Ondřej Sivera. Medicínu nedávno úspěšně dokončil a chystá se na vstup do skutečného lékařského prostředí. Přitom si ale stejně jako ostatní Bmedic nechává jako srdcový projekt při práci.

Všichni tři zakladatelé si ve firmě prošli už docela dlouhou cestou. Nejdřív sami školili, každý měl zodpovědnost za jeden z trojice předmětů – biologii, fyziku nebo chemii. Pak připravovali studijní materiály pro jiné lektory, supervizovali a později se soustředili hlavně na management firmy, která mezitím vznikla. Dnes čítá vedení šest lidí, protože Bmedic jim pod rukama úctyhodně narostlo – 70 lektorů se po celé republice stará o 2000 účastníků.

Víc než ze střední

„Co je přivádí? Strach z toho, že to nezvládnou. Hodně záleží na tom, z jaké střední školy se uchazeči na univerzitu hlásí, ale už od dob, kdy jsme se připravovali my, platí, že znalosti z klasické výuky nestačí. Člověk si musí sám najít a dostudovat spoustu informací, což je hrozně náročné, pokud to musíte dělat sám od nuly. My to uchazečům všechno zjednodušujeme,“ povídá další ze zakladatelů, Lucie Marková.

Zjednodušovat je co. Přijímací proces se na jednotlivých medicínských oborech v Česku liší, ale většinou obsahuje oborové testy, někde vyžadují pohovor a někde je navíc test všeobecných studijních předpokladů. „Studenti se tím pádem musí do hloubky naučit fyziku, biologii a chemii a k tomu znalosti umět používat v řešení různých konkrétních problémů, což už se na školách netrénuje,“ podotýká Ondřej Sivera. Nabízí se otázka, jestli se jde na medicínu dostat bez speciální přípravy. Když ji oba dostanou, jednoznačně kroutí hlavou, že ne. „Někdo tomu dá třeba jenom týden. Takoví pak končí na spodní hranici těch, kdo jsou ještě přijatí,“ přibližují svoji zkušenost.

Příprava rok dopředu

Nejčastěji poptávaným kurzem je v Bmedic ten, který začíná v říjnu akademického roku, ve kterém se student chce na univerzitu hlásit. Přihlášky do toho, který teprve odstartuje, ale začínají chodit už teď v březnu. Tak moc se uchazeči zkoušek bojí. Nebo tak moc jim jde o to, aby se na vysněný obor dostali. Za dobu své existence se Bmedic transformovali z čistě brněnského na subjekt, který působí po celé republice a umí offline i online výuku. Pořád zapojují nové metody a online lekce také nahrávají. Jim samotným ale život digitálních nomádů časem přestal vyhovovat, proto přišel přesun do Clubca. „Dlouho jsme dokázali fungovat po mailech a jen se občas někde potkat, ale už nám to přestalo vyhovovat. Potřebovali jsme pevné místo k setkávání a vidět se častěji,“ přibližuje Sivera něco, co bude platit tím spíš, jak Bmedic poroste.

Že se to stane, se dá čekat, zakladatelé už dělají i kurzy pro přípravu na střední školy a uvažují i o dalších vysokoškolských oborech, kam je náročnější se dostat. A i když už všichni směřují do praktické medicíny (Lucie Marková už pracuje jako pediatrička v dětské nemocnici a Sivera zrovna do praxe míří), podnikání si chtějí nechat, jak to jen půjde. Lucie Marková jasně vysvětluje proč: „Skloubit to s prací je čím dál náročnější, ale moc mě baví ta kreativní činnost. Ve zdravotnictví člověk jede podle daných postupů, systematicky. Tady ale naopak vymýšlíme, tvoříme, jsme s lidmi a ještě od nich pak někdy dostaneme hezké poděkování, když se na medicínu dostanou.“

Díky jejich práci k vám trefí třeba kurýr s nákupem potravin. Vývojáři z Here Technologies, světové jedničky v tvorbě lokalizačního softwaru, totiž různým firmám dodávají právě tu část řešení, která se o navigaci i v těch nejsložitějších podmínkách stará. Brněnská buňka, která sídlí v Clubcu, má ještě specializovanější úkol. Ta vytváří podmínky pro to, aby systémy nikdo nenapadl nebo z nich neukradl složitě získaná data. Jen tak potvrzuje pověst Česka (a Brna) jako kyberbezpečnostní velmoci. A rádi by potvrzovali i víc, jen trochu chybí lidé. Lákají je ale už na univerzitách nebo na komunikativní atmosféru týmu, kterou tvoří u piva.

[postbanner id=“8056″]

„Já jsem brněnský zaměstnanec číslo jedna,“ směje se při setkání Václav Lorenc, který v Heru, jak sám říká, pracuje už skoro dva roky. Před ním brněnská buňka neexistovala, ale vznikla částečně i díky němu – právě Lorenc se z předchozí práce znal s šéfem celé bezpečnostní sekce společnosti. Když bylo třeba vytvořit novou pobočku, právě on si vzpomněl na svého brněnského kamaráda a na to, co už do města přivedlo spoustu jiných firem – že je plné šikovných mladých lidí, kteří zvládnou pojmout nová zadání, přicházet s vlastními nápady, a navíc ještě pořád nestojí tolik jako na Západě.

„Rozdělení mezi Prahou a Brnem je jasné. Kolegové v Praze se starají o byznys jako takový, vyvíjí samotné mapy a navigace a sídlí tam třeba marketing nebo HR. My se specializujeme opravdu výhradně na bezpečnost, takže zadání nám chodí rovnou z centrály ve Spojených státech,“ vysvětluje Lorenc.

Když se řekne navigace, řada lidí si pořád ještě představí krabičku v autě. Dnes už jede daleko častěji i běžný řidič podle mobilního telefonu, a to je ten „problém“, který způsobil násobně větší tlak právě na bezpečnost. „Mobil je připojený k internetu, a co je na internetu, to může někdo napadnout nebo vám něco vzít. S rozvojem technologií se tak objevila potřeba opravdu dobré ochrany,“ líčí Lorenc něco, co už má ale taky úplně jiná pravidla než kdysi. Zatímco ještě před pár lety se dala bezpečnost vnímat jako zeď, dnes má spíš podobu nitek, které se vetkávají do všech vývojářských produktů. Protože zeď může každý obejít. Hustě utkaná síť se proráží těžko.

„Bezpečáci“ nejsou nepřátelé

„Souvisí to celé se změnou filozofie. Dřív, a někde to pořád platí, se bral vztah vývojářů a bezpečnostních expertů jako souboj. Ti jedni přece přináší hodnotu a ti druzí jenom zdržují nasazení a mají požadavky. A z druhé strany, ti první jsou nezodpovědní a sekají chyby, které zase bude muset někdo řešit. Přesně takto se my na to dívat nechceme, snažíme se o vzájemnou komunikaci a učit se jedni od druhých,“ popisuje Lorenc filozofii Heru, která se teď zhmotňuje právě v Clubcu.

V době, kdy se brněnská buňka rodila, neměla fyzický prostor. I nábor zaměstnanců se v covidové době dělal online. Když už se ale tým, do kterého dnes spadá něco přes 15 lidí, zaběhl, bylo jasné, že mu něco chybí: Fyzické místo, kde je někdo pořád a někdo sem dojíždí jednou za čas, ale i tak místo, kde je prostor zjistit, že ten, kdo na callech působí nepřístupně, je docela fajn člověk.

„Clubco byla volba na první dobrou. Když jsme se sem přišli podívat, strašně se nám tady líbilo. Ta žlutá, pozitivní duch, působilo to velice hezky,“ povídá Lorenc o jedné části rozhodování. Jiný argument byl, že je odsud blízko do centra na večerní networkování u piva, protože u toho se občas vyřeší víc než v kanceláři.

A řešit je pořád co. Here by rád rostl. Kdyby byli lidé, dovedl by si Lorenc, který nováčky často zaučuje, představit až trojnásobný růst. Zatím ale není kde brát, a tak sází na spolupráci s brněnskými univerzitami a na to, že posily přitáhne přívětivý a na komunikaci založený přístup firmy, který dokazuje, jak lidsky se kyberbezpečnost dá dělat.

Založit firmu, rozjet výrobu nebo dodávky, mít na to lidi, celé to ukočírovat. Na začínající nebo menší podnikatele je těch úkolů někdy až nad hlavu. Na co se přitom nemyslí v první řadě, to je právní ochrana vlastní značky nebo toho, co produkují. Přitom je to škoda. Podle zkušeností našich členů, advokátů z kanceláře Šetina, Komendová & Partners, kteří se mimo jiné zabývají hájením duševního vlastnictví, by to pomohlo předejít spoustě zbytečných komplikací. Proto na toto téma v Clubcu uspořádali workshop.

[postbanner id=“5738″]

„Když za námi podnikatelé přijdou s úmyslem zajistit ochranu svému duševnímu vlastnictví, často tápou v tom, jak by měli postupovat,“ přibližuje Petra Lupieńská, která se v advokátní kanceláři specializuje na firmy podnikající v online prostoru. Než se vůbec začne mluvit o tom, co a jak právně bránit, je na místě několik otázek kolem jednoho velkého tématu: Je daný produkt, služba, označení nebo firma jedinečná, odlišitelná a originální? Nemusí to tak být, ačkoli člověk může mít dojem, že ano a že přece přišel s revoluční myšlenkou. Po pár minutách googlení se totiž může přijít na to, že tenhle nápad už měly desítky lidí před vámi.

Pokud ne, tím líp, protože zajištění právní ochrany má mnohem větší šanci na úspěch. Ochrana duševního vlastnictví může mít podobu autorských práv (vznikají ze zákona bez nutnosti registrace a třeba při sepsání knihy podle české legislativy trvají 70 let od smrti autora – po tuto dobu ji nikdo nesmí jen tak kopírovat a obohacovat se na tom) nebo práv průmyslových. Právě to druhé bývá zajímavé pro podnikatele nebo startupy. Prakticky má hájení práv nejčastěji podobu patentu, užitného nebo průmyslového vzoru či ochranné známky.

Patent, užitný vzor nebo ochranná známka?

U každého z nich platí, že je potřeba si jej registrovat. A tady se objevuje místo, ve kterém firmy často nevědí, jakým směrem se vydat. „Režim ochrany se liší zejména podle její geografické a časové působnosti a vyžaduje splnění odlišných podmínek,“ upozorňuje advokát Michal Antoš s tím, že právě tady může mít rada odborníků pro podnikatele největší význam. Například patent chrání vynálezy, a to opravdu spolehlivě, na jeho vydání se ale čeká i léta a je nákladný. Naopak užitný vzor, kterému se říká i „malý patent“, je dostupnější. Proti patentu, který poskytuje ochranu až 20 let, je užitný vzor ale maximálně na 10 let a některé země ho neuznávají. Pro designéry jakéhokoliv typu můžou být zajímavé pro změnu průmyslové vzory, které hájí vzhled výrobku – třeba střih oblečení, tvar karoserie nebo nábytku.

Že nic takového ve své firmě nebo projektu neřešíte? Tak jinak. Na co dřív nebo později narazí kdejaký majitel, je možnost mít ochrannou známku, která se vztahuje na název firmy nebo vizuál zpracování značky. V tomto případě podle Petry Lupieńské právníci nejčastěji nastavují rozsah ochrany tak, aby zajistili její potřebnou šířku, ale současně omezili možnost zásahu do práv jiných osob. „Zkontrolujeme podklady, provedeme rešerši a často přijdeme na to, že v Evropské unii už x obdobných ochranných známek existuje. Pokud klient nechce jít do rizika sporu, navrhujeme úpravy názvu nebo loga nebo omezení tříd zboží a služeb, pro které se ochrana uplatní,“ vysvětluje Lupieńská. Existuje spousta subjektů, které si to v minulosti nepodchytily. Třeba pár let starý příklad výrobce oříškových másel a výživy pod značkou Šufánek. Tak dlouho narážela na podobnost se starší značkou lihovin Žufánek, až couvla a přejmenovala se na Šufan.

„Být originální je těžké, značek už existuje ohromná spousta. Ale na druhou stranu ne každý si ji musí právně hlídat. Pokud jste malé truhlářství s lokální působností, asi vám může být zpočátku jedno, že na druhém konci republiky někdo podniká pod stejným označením. Pokud chcete ale expandovat, být větší a fungovat i za hranicemi, je důležité si svoje duševní vlastnictví pohlídat,“ apeluje Lupieńská.

S tím, jak se rozšířilo podnikání na internetu, je naštěstí dohledávání možných shod jednodušší. Současně se ale také daleko rychleji přijde na to, když nějakou značku nebo produkt (byť třeba i nechtě) vykrádáte a obohacujete se na ní.

Jsou vývojáři, kteří vám vymyslí a napíšou kód ke kdečemu. A pak vývojáři, kteří se specializují na jednu úzkou oblast, ale v té vám pomalu vymyslí celé řešení i produkt. Právě do té druhé kategorie spadají Vacuumlabs, inženýři, designéři a product developeři, kteří se specializují na super atraktivní fintechovou sféru. Tradiční i moderní banky obohacují o inovativní technologická řešení a v Clubcu jsou slavní taky díky svým akcím a družnou atmosférou v týmu.

[postbanner id=“8000″]

„Chceme být partnerem při vývoji produktu, ne jen dělat něco, co nám někdo zadá. Když si banka vzpomene, že chce fintech například někde v Malajsii, tak my budeme ti, kteří jí pomůžou s celým byznysovým případem, výzkumem, koncepcí produktu i jeho vlastním vytvořením,“ načrtává obří vizi Vacuumlabs Pavel Teichman, šéf brněnského hubu firmy, který sídlí právě v Clubcu.

„Konzervy“ i tahouni

Vacuumlabs vznikli před asi deseti lety na Slovensku v Bratislavě. Od začátku věděli, že chtějí dělat na inovacích, orientace na fintech pak už přišla přirozeně. Po prvním klientovi v oboru, pro kterého se povedlo udělat zajímavé řešení, přišli další na reference a firma už se vezla – po celém světě má dnes asi 400 spolupracovníků, z toho k Brnu jich přísluší asi 40. Ne o všem, co zdejší vývojáři pro různé bankovní instituce udělali, se může mluvit, ale věřte, že technologicky stojí třeba za službou zpětného placení Twisto nebo za neobankou bankovního giganta Standard Chartered – MOX v Hongkongu. Při ní si řekli, že bude jejich první bankou bez fyzické provozovny. A třeba ve Spojených státech se Vacuumlabs podílí na budování a technologickém řešení první banky určené pro členy LGBT+ komunity s názvem Daylight. „Kdo by byl řekl, že bude třeba ve Státech na trhu ještě místo pro nějakou novou banku,“ ptá se Teichman s úsměvem, ale myslí to jen řečnicky. Místa pro novinky je dost.

Když to člověk poslouchá, dochází mu, jak široké možnosti tahle parta vývojářů má. „Západní Evropa je konzervativnější, tady vyvíjíme pro klasické kamenné banky a pomáháme jim nakouknout například do světa kryptoměn, což je pro ně těžké třeba kvůli různým regulacím. Asie je na jednu stranu inovativnější a daleko divočejší, ale pak je tady spousta lidí, kterým se i o obyčejné kreditce může jen zdát a o možnosti úvěru od banky ještě ani neslyšeli,“ vysvětluje Teichman, do jak různorodých situací se s kolegy dostávají. Někde pomáhají zrodit se bankovním službám, které v Česku bereme jako úplný základ, jinde těm, o kterých se u nás doma zatím mluví jen teoreticky. „Naše výhoda je, že umíme poradit. Děláme si výzkumy a umíme říct, co všechno je potřeba udělat pro to, aby mohla banka začít technicky fungovat. Máme produktově-technicko-znalostní řešení,“ líčí brněnský manažer a je na něm znát, jak se těší na dobu, která víc a víc přeje decentralizovaným bankovním řešením.

Kdo by se do tohohle neuvěřitelně zajímavého, ale složitého světa chtěl přidat, má náruč otevřenou. Vacuumlabs pořád počítají s dalším růstem úměrně tomu, jak velká je poptávka po nových finančních řešeních a jak se rozvíjí kryptoměny a další bankovní sféry. Tahle náruč k sobě ale nepřivine každého. Pavel Teichman se netají tím, že z těch, kdo mají zájem o spolupráci, nakonec uspějí jen jednotky procent lidí. Obor potřebuje akční, opravdu chytré lidi, kteří nemusí mít několikaletou řemeslnou znalost kódování, ale musí jim to pálit nebo v případě product manažerů musí mít byznysovou zkušenost. „Máme tady třeba matematika s doktorátem, který dělá opravdu pokročilé simulace v Pythonu,“ dává příklad brněnský šéf, jehož lidé sedí přímo v Clubcu i u svých domácích počítačů. Tady na 100procentní home office nevěří, kvůli firemní kultuře se všichni rádi setkávají fyzicky. Hlavně když se vyvíjí úplně nové produkty, sjíždí se členové týmu na společné brainstormingy do kanceláří nebo ke klientovi, aby načichali prostředí.

„Strašně moc sázíme i na diverzitu. Někdo pracuje odsud, jiný z Mexika nebo třeba ze Sýrie. Právě diverzita tomu dává tu důležitou kreativitu, nové pohledy, to, že se nezasekáváme jen v jednom vidění světa a produktů,“ líčí zapáleně Teichman a sedí přitom na zahradě Clubca. To hraje pro tvorbu komunity v týmu taky svoji velkou roli. Vacuumlabs tady pořádají svoje interní setkání. Někdy u pizzy, jindy zase u prosecca a k tomu ještě „beery“, na které zvou i zájemce o fintech sféru zvenčí. Cílem totiž je učit pohybovat se v novém bankovně-technologickém světě nejen banky, ale vlastně všechny, kdo o to mají zájem.

V tom samém týdnu, kdy obletěla svět zpráva o pádu kryptoměnové burzy FTX, se v Clubcu konala krypto a bezpečnostní konference ETHBrno². Náhoda? Ani ne. Svět digitálních měn a navazujících technologií už totiž zmasověl natolik, že jsou s ním v kontaktu i lidé mimo IT svět, kteří nerozumí jeho prazákladu, ale s měnami obchodují a nevidí v tom žádná rizika. „O to víc se musíme soustředit na edukaci a bezpečnost,“ říká Tereza Starostová, hlavní organizátorka akce pořádané UTXO Foundation a spolkem Holky v kryptu. Co se dá od krypto světa ještě čekat? Kolik projektů ještě padne? A jaká pracovní místa bude potřebovat obsadit?

[postbanner id=“7124″]

„Chtěli jsme ukázat, proč vůbec blockchain a kryptoměny můžou dávat smysl, protože v médiích jsme pořád jen viděli články komentující jejich cenu, případně nějaké podvody. Jen málo se ale mluví o tom, co za řešení pro obyčejné lidi kryptoměny obecně představují. Nikdo moc nemá motivaci to řešit, všichni se soustředí na investice, což je špatně a přináší to spoustu problémů,“ říká Starostová.

Přijde mi, že se krypto ocitlo v podobné situaci jako tržní ekonomika v 90. letech. Ještě to nemá moc pravidla, ale už ho tady máme, někdo to zneužívá a vlády se snaží to nějak pochopit a nastavit.
Přesně. Kryptoměny měly ještě před pár lety pověst hračky pro geeky, klasické bubliny, kam lidé nacpou peníze a ona pak splaskne. Nějaká bublina splaskla, spousta lidí si myslela, že lehce vydělá hodně peněz, a ono se ukázalo, že to není tak jednoduché. Dnes ale rozhodně víme, že to není nic přechodného, peníze, které se v ekosystému pohybují, už jsou za hranicemi našeho chápání. I vládám začalo docházet, že hlavně v dnešní době extrémní inflace bere řada lidí tuhle možnost jako únik do bezpečí od klasického fungování regulovaných měn. Přitom to vzniklo částečně jako obrana lidí, jak chránit svoje peníze v nesvobodných režimech svázaných korupcí a regulacemi. V době obří inflace už ale dává smysl diverzifikovat svoje zdroje i běžným lidem, kteří by nad tím jen tak nepřemýšleli, což naráží na další důvod, proč krypto vzniklo – zrodilo se v reakci na světovou krizi po roce 2008, kdy po světě zbankrotovalo pár bank, ale nastavení systému jako takového se nezměnilo. Vytisklo se spoustu nových peněz, inflace šla nahoru. Kryptoměny proti tomu nabízí systém, který takhle ovlivnitelný není – známe konečné množství mincí nebo přesné chování, nemůže se stát, že inflace stoupne v extrému třeba ke 100 procentům v důsledku jedné lokální události.

Jsou kryptoměny totálně bezpečné?
Určitě ne. Stejně jako jsme zažili dotcom bublinu (masivní propad ceny IT akcií z počátku nového tisíciletí), tak i tady vzniká velká část projektů jenom s cílem vydělat na lidech, kteří o tom tolik nevědí. I proto se snažíme vzdělávat o projektech, které jsou tady delší dobu, jsou dostatečně transparentní, dá se jim věřit, a učíme, podle čeho poznat, že se jim dá věřit. Čím delší dobu nějaký systém funguje, tím se stává stabilnějším. Vždyť třeba bitcoin už tady máme 14 let a dá se říct, že funguje bez větších problémů.

Ale stejně, nestalo se kryptoměnám to, co počítačům před lety, že nejdřív jsme s tím začali pracovat a až pak jsme řešili bezpečnost systému?
To je určitě pravda. Lidé rádi investují do věcí, ze kterých mají profit bez práce, a až je někdo hackne nebo dojde na nějaký průšvih, začnou přemýšlet nad zabezpečením. Jenže to už je pozdě. V krypto světě teď máme za sebou několik událostí, kdy přišla řada lidí o miliony dolarů nejen kvůli krádeži, ale prostou vládní regulací. Narážím na uzavření projektu Tornado Cash, což byl naprosto otevřený protokol, který zajišťoval, že si člověk mohl zanonymizovat svoje finanční prostředky tím, že je pošle na nějakou adresu a dostane je z jiné adresy zpět.

Není to ale praní špinavých peněz?
Nemusí být. U nás se to tak může zdát, ale po světě máme spoustu režimů, ve kterých lidé nemají například možnost svoje peníze dostat mimo svůj stát právě kvůli regulacím. Nebo nemají právo vlastnit majetek. Takové nástroje jim můžou pomoct. A na druhou stranu se ukazuje, že je daleko jednodušší ztratit se v davu, když používáte hotovost, než když používáte krypto, kde je všechno napsané v blockchainu. Kdo chce prát peníze, cestu si najde. Tady se ale dotýkáme tématu osobní svobody a práva člověka na to sdílet nebo nesdílet svoje informace, což krásně ukázala právě kauza Tornado Cash. Úřady prakticky zilegalizovali interakce se službou, nechali odstranit open source kód z Githubu a poslaly do vězení developera, který jej napsal. To je jako byste nechala zavřít banku a trestně stíhala každého, kdo tam bude chtít poslat prostředky, protože u ní měl a používal tam účet jeden podvodník.
Nejhorší na celé kauze je ale fakt, že byl v srpnu uvězněn člověk, který napsal kód projektu. Dodnes nebyla zveřejněna žádná obvinění a byla porušena svoboda slova. Proto se toho chytla spousta obránců lidských práv a máme tady velké téma, kam až vlády mohou zajít, co vlastně svoboda slova (ne)znamená v digitálním věku a jak v reálu funguje.

Jsou si vědomi lidé vlastnící kryptoměny toho, že je musí mít nějak zabezpečené?
Naprostá většina na to vůbec nemyslí, protože jsme zhýčkaní tím, jak nám společnosti všechno připraví na stříbrném podnose – banky fungují tak, že přijdeme, dáme někomu občanku a o nic se nestaráme. Ale pak se stane to, že přijde válka na Ukrajině, já mám účet u ruské banky a nemůžu se dostat ke svým prostředkům. To je ale hodně moje vina, protože jsem se nezajímala o celkovou situaci. Kryptoměny tohle řeší tím, že každého učí, že by měl být zodpovědný za svoje vlastní prostředky. Sama nevidím problém v tom, že se občas někdo spálí, je to i zkušenost. Důležité je edukovat v tom, že se nemají hned někam posílat všechny prostředky. I my, když vzděláváme s iniciativou Holky v kryptu, tak dvě hodiny mluvíme jenom o bezpečnosti. Ale aby nedošlo k omylu, já si nemyslím, že by lidé museli do hloubky rozumět technologickému pozadí kryptoměn. Nikdo nepotřebuje číst knížku o tom, jak funguje blockchain, ale je fajn to tušit. K čemuž stačí přečíst si pár stránek kvalitní literatury, mrknout na pár videí na YouTube nebo zhlédnout dokument Cryptopia na Netflixu. Jde o základní pochopení, že to není žádný obří výmysl jednoho člověka, který sedí na červeném tlačítku a všechno řídí.

Povídáme si v Clubcu, kde sídlí spousta freelancerů i firem. Jaké jsou do budoucna pracovní příležitosti v krypto světě?
Vývoj tady je překvapivě rychlý. Před pěti lety bych řekla, že jde o čistě IT záležitost, kde chtějí jen vývojáře. Dnes už je poptávka po různých pracovních pozicích a žádaná je i možnost být v alternativních měnách vyplácený. Obsazují se „softovější“ místa, hodně marketingová, hledají se community manažeři, designéři nebo lidé, kteří stejně jako my vzdělávají. Jen si člověk musí otočit myšlení. Sama mám marketingový background. V klasickém světě by to bylo tak, že mám produkt, který se snažím prodat, jde mi o tržby a obraty, mám spoustu dat o uživatelích a tomu přizpůsobuju produkty a kampaně. V kryptu to funguje i tak, že projekty samy jezdí po různých akcích a nechávají uživatele samotné, ať navrhují změny. Víc poslouchají, co lidé chtějí, a zároveň o nich sbírají míň nebo ideálně téměř žádná data. To je velká změna. Já sama, když teď dělám nějaké akce, tak marketingově vůbec nepoužívám nástroje, které jsem používala dřív.

Dnešním tématem krypta je jeho bezpečnost. Jaká témata se v jeho kontextu budou řešit dál?
Nevím, co budou řešit ostatní, ale my se určitě soustředíme na upozorňování na to, jak je důležité sám se o vlastní prostředky starat. Budeme vzdělávat například o hardwarových peněženkách a uložení vlastních dat u sebe. To je něco, čeho se lidi pořád bojí, přitom vzniká spousta užitečných aplikací, které člověk používá, a pomalu už přestává vnímat, že operuje v kryptu. Budeme dál vzdělávat o tom, že to není nic jen „pro ajťáky“, a upozorňovat na všechny ty možnosti, které člověk v tomhle světě má. Chápu, že někoho právě ty možnosti děsí. Jsou tu ale pro nás a mají mnohem širší dopad, než jsme si uměli představit jen pár let zpátky.

Možná vám technologický nápad na podnikání teprve leží v hlavě. Nebo už fungujete jako startup, ale potřebujete ještě pošťouchnout k většímu rozjezdu. Ať už je to jedno nebo druhé, měli byste věnovat pozornost novému projektu CzechInvestu s názvem Technologická inkubace, se kterým se měli možnost seznámit na veřejné prezentaci i členové Clubca. Za pár dní se otevře jeho druhá výzva, ve které můžou podat žádost na financování vývoje technologie a na odborné poradenství technologické a kreativní startupy z perspektivních odvětví, jako jsou moderní mobilita, umělá inteligence, kreativní průmysly, ekologické technologie, letectví a kosmonautika nebo technologie pro život.

320. Tolik zájemců z celého Česka projevilo zájem o informace k první výzvě projektu. Podle ředitele jihomoravské kanceláře CzechInvestu Víta Čermáka je toto číslo nad očekávání dobré a dokazuje, jak moc český startupový svět takovou formu podpory potřebuje. „I když se nám to v Brně možná nezdá, tak v Česku stále ještě nevzniká dostatečné množství kvalitních technologických startupů, které by se zaměřovaly na klíčová odvětví s vysokou přidanou hodnotou. Proto chceme pomoct inkubovat ty, které pak budou mít ten správný tah na branku,“ přibližuje Čermák, proč Technologická inkubace vznikla.

[postbanner id=“5738″]

Jde o projekt, který má doplňovat už existující startupovou podporu a posunout ji ještě o kus dál. Primárně se orientuje na aktuálně nejperspektivnější technologické záměry a funkční prototypy, které často bojují s nedostatkem financí od investorů, kteří nejsou ochotní v českém prostředí vkládat finance do startupů v pre-seed fázi. „Takové startupy a jejich zakladatelé často slýchají věty typu ‚ještě na tom zapracujte a pak znovu přijďte‘. Jenže když nemáte podporu hned v počátku a nevíte, na koho se obrátit, kde si zažádat o finanční podporu, tak to zkrátka nejde,“ doplňuje Čermák.

Umělá inteligence i kreativní průmysl

Inkubační program, na kterém spolu s kolegy z celé republiky pracuje, chce posouvat technologické záměry z několika specifických odvětví, například z oblasti kreativních průmyslů, kam spadá třeba teď tolik populární design počítačových her. Nebo ze segmentu ekologických technologií zahrnujících „zelená“ a energeticky úsporná řešení. Podávat si žádost o podporu můžou také subjekty z oblasti healthtech, moderní mobility, space nebo ty, které sází na umělou inteligenci. „Zatímco ve vyspělých ekonomikách světa se v dnešní době stává využívání umělé inteligence standardem, u nás v Česku ji startupy i firmy zapojují stále ještě nedostatečně. Přitom má tak pozitivní dopad na efektivitu procesů ve firmách. Proto je to jedno z odvětví, které u začínajících startupů v Technologické inkubaci podporujeme,“ vyzvedává Čermák něco, co ovšem platí i pro další oblasti podpory. Vize zkrátka je systémově podpořit rozvoj těch odvětví české ekonomiky, která mají vysokou přidanou hodnotu.

Přesný seznam všech preferovaných odvětví najdou zájemci na webových stránkách projektu, kde jsou kromě finanční podpory i další podrobnosti o odborném poradenství a službách, které jsou v Technologické inkubaci uznatelné.

V první výzvě Technologické inkubace dorazilo 114 žádostí. Projekty teď vyhodnocují odborné komise a všichni žadatelé by se výsledek měli dozvědět do konce listopadu 2022. CzechInvest má ale už teď k dispozici zajímavé statistiky: téměř polovina žadatelů z prvního kola pochází z Prahy, 29 z Jihomoravského, 6 z Moravskoslezského kraje, 5 z Olomoucka a zbytek krajů byl zastoupený po jednotkách žádostí. Autoři projektu ale věří, že postupně budou růst počty zájemců i v ostatních krajích. Mezi jednotlivými výzvami totiž budou specialisté Technologické inkubace pořádat akce, na kterých projekt zájemcům podrobně představí. Druhou výzvu pak vyhlásí ještě do konce letošního roku.

Přihláška, která nezabere moc času

Proti jiným dotačním titulům je příprava projektové žádosti v Technologické inkubaci výrazně jednodušší a kratší. Není potřeba si na to najímat žádnou poradenskou agenturu, firmy to bez problému zvládnou samy. Vyškolení odborníci v jednotlivých regionálních kancelářích se zájemci nejprve proberou jejich záměr, a pokud je vhodný, tak jim pomohou s přípravou byznysového i inkubačního plánu. Na rozdíl od ostatních českých dotačních titulů se tento program nezabývá finanční historií žadatele, ale odborně zkoumá hlavně technologický záměr, se kterým chce žadatel do projektu vstoupit. CzechInvest také nepřistupuje k žadatelům jako investor, to znamená, že po nich nepožaduje podíl.

„Odlišujeme se i tím, že jako první hodnotíme úroveň a kvalitu technologie, a až potom prověřujeme formální náležitosti žádosti. Žadatelé při podání žádosti, která se posílá pouze datovou zprávou, vyplní jen tři dokumenty – byznys plán, inkubační plán a žádost o poskytnutí podpory. Všechny formuláře najdou na webu. Navíc jsou přehledně strukturované a každá kapitola byznysového a inkubačního plánu má nahoře popis, jaké informace má obsahovat,“ vypočítává Čermák, co všechno dělá z Technologické inkubace nízkoprahový a přátelský projekt pro začínající české technologické startupy. Tak co, řeknete si o podporu na další rozvoj svého technologického záměru i vy?

Kdyby měli Clubcem projít všichni lidé, kterým kdy Dům zahraniční spolupráce pomohl, nebylo by to myslitelné. Jen přes světoznámý program Erasmus vycestovalo od roku 1998 z Česka do zahraničí asi 320 tisíc lidí. To ale neznamená, že by tahle tradiční organizace v jejich vysílání ven měla polevovat. Právě naopak. Dům zahraniční spolupráce (DZS), který se stará o všemožný kontakt Česka se zahraničím, aby z toho vznikla nová spojení, projekty a přátelství, si právě v Clubcu zřídil jednu z prvních regionálních poboček. Chce být blíž těm, kdo doteď neměli odvahu nebo možnost se za hranice Česka podívat.

[postbanner id=“7124″]

Ničím jiným než Erasmem nejde začít, právě tenhle „produkt“ je tím nejznámějším, co DZS nabízí a administruje – jakákoliv žádost o zahraniční pobyt nebo projekt totiž putuje právě přes DZS. To on vypisuje jako součást ministerstva školství výzvy, to on školám pomáhá všechno zajistit. A nejen jim.

„Obecná představa je, že Erasmus je jen pro vysokoškoláky, ale není to pravda, i z těch zmíněných 320 tisíc je jich jenom část. Erasmus programy jsou tady pro lidi prakticky od mateřských a základních škol, středoškoláky a třeba i zaměstnance,“ vypočítává manažerka nové brněnské pobočky Lucie Petříková, která byla jednou z prvních, kdo se v Clubcu nastěhoval do nových prostor ve třetím a čtvrtém patře. Nebylo to přitom úplně v plánu. „Sama jsem byla nejdřív ta, kdo trval na kancelářích v centru kolem Moravského náměstí, abychom byli blízko školám. Clubco ale splňovalo všechny naše nároky a navíc jsou tady na to lidé zvědaví, takže se sem chtějí chodit dívat,“ směje se Petříková.

U startu něčeho většího

Těch, s kým spolupracuje nebo komu s kolegy radí, jak se zapojit do mezinárodních projektů pro dobrou věc, je spousta. Pod DZS totiž spadá hned 20 různých programů. Třeba brněnské Biskupské gymnázium díky jednomu z nich tvoří s několika školami z různých evropských zemí metodiku a studijní materiály, které pomůžou líp učit o dezinformacích. Pražská botanická zahrada se zase inspirovala ve Švédsku, Polsku a Maďarsku a dnes díky tomu nabízí speciální bezbariérové programy, a umí se tak přiblížit i specifickým skupinám návštěvníků. A projekty podpořené DZS stály i u počátků dnes už tolik známých NaFilm nebo spolku Konsent, který boří mýty o sexuálním násilí. „Není to ale jen tak, že bychom Čechům říkali, ať se jedou učit do zahraničí. Spousta českých projektů a nápadů už je tak skvělá, že naopak jejich tvůrci šíří svoje know-how ven,“ vysvětluje Lucie Petříková.

Brněnská pobočka je jednou ze tří pilotních. Díky výzkumu se totiž ukázalo, že školy by si přály, aby jim pomoc a projektová podpora Domu zahraniční spolupráce byla zkrátka blíž. „I my sami jsme došli k tomu, že z Prahy bychom jen přesvědčovali přesvědčené. Třeba vysoké školy už si v Česku žádají o sto procent podpory, o kterou můžou. Je ale spousta základních a středních škol, které to ještě nikdy neudělaly, protože nevědí jak, nevědí o nás nebo mají pocit, že je to pro ně nedosažitelné. Těm chceme být blíž,“ vysvětluje Lucie, která se teď s kolegy zaměřuje hlavně na projekty spolupráce. Donedávna se o nich tolik nevědělo, školy je objevily paradoxně díky covidu, kdy se zavřely hranice a fyzické cestování bylo omezené. Dalšímu rozvoji by mělo pomoct i to, že na to, do jakých spoluprací se třeba školy zapojují, už si čím dál víc zvykli dívat i rodiče. „Mezinárodní projekty často odstartují něco mnohem většího. Lidé získají kontakty, naučí se něco jiného, zjistí, jak to funguje jinde, a hlavně si ověří, že to zvládnou taky. Je to ohromná příležitost,“ zdůrazňuje Lucie Petříková.