Za každé parazitní slovo dřep. Minutový řečník učí, jak zvládat stres z vystupování

Sdílet článek:

Jak jste na tom s vystupováním na veřejnosti? Možná máte skvělé nápady a myšlenky, ale děsí vás, že se budete muset postavit před kolegy v práci a odprezentovat je. Nejste jediní. Petr Krejčí to měl stejně. Právě díky tomu vznikl projekt Minutový řečník, ve kterém nastavuje lidem zrcadlo a pomáhá jim zlepšit prezentační dovednosti a zmírňovat stres z vystupování. A díky spolupráci ho můžete vídat i u nás v Clubcu.

Začalo to před šesti lety v pražském bytě, kde si tři kamarádi jeden večer pořádně zadřepovali. To jste asi nečekali. Ale nebojte se, opravdu se tu bavíme o startu jednoho z nejúspěšnějších projektů, který vám pomůže zlepšit vystupování před lidmi.

„Já jsem byl hrozně nespokojený se svým projevem a s úrovní kurzů, které jsem absolvoval. A tak jsme si řekli, že zkusíme hezky od podlahy vybudovat vlastní workshop. Věřili jsme, že to není žádná raketová věda,“ popisuje začátky projektu Minutový řečník jeho zakladatel Petr Krejčí.

Kliky motivují, ale co teprve peníze?

Mluvili o životě, fotbale i počasí a za každé parazitní slovo museli udělat dřep nebo klik. První setkání byla tak pro Krejčího a jeho kamarády srovnatelná s návštěvami v posilovně. Dřepů a kliků bylo totiž mnohem víc, než by je napadlo. „Později jsme dřepy vyměnili za odevzdávání peněz. Kamarád si dal sazbu padesát korun za parazitní slovo. Za jeden den tak musel odevzdat dva a půl tisíce,“ vzpomíná Krejčí.

Trvalo několik dalších měsíců, než se odhodlali projekt vyslat do světa. Časem ale bylo jasné, že je potřeba vyzkoušet si koncept s lidmi, které neznají, a zjistit, jak bude fungovat. V ideálním světě by šlo všechno jako po másle. Krejčímu ale došlo hned u jedné z prvních zkušeností, že pokud chce úspěšný projekt, bude se muset zakousnout víc a fungování kurzů opravdu vyšperkovat.

„Pamatuju si, že po prvních zkušenostech jsem si myslel, že skončím. Měli jsme bloky zaměřené pouze na vycpávková slova. Pro lidi to bylo hrozně nudné a podle toho vypadala jejich reakce,“ popisuje. K tomu, že by měl zapojit víc tematických celků, ho tenkrát přesvědčil jeho kamarád, bez kterého by se na to, podle jeho vlastních slov, možná vykašlal dřív, než stihlo všechno začít.

Workshopu Minutový řečník se může zúčastnit maximálně sedm osob, aby se každý z nich mohl aktivně zapojit.

(Ne)minutový projekt

Nakonec to neudělal a dnes vede úspěšný byznys, který pomůže ročně několika tisícům lidí. Za šest let, které utekly od prvního kurzu, se toho hodně zásadně změnilo, myšlenka ale zůstává stále stejná. „Poslední dva roky to máme opravdu vymazlené. Každé školení trvá čtyři hodiny a je hodně interaktivní. Obsahuje aktivity zaměřené na parazitní slova, na gestikulaci, na postoj, na oční kontakt a na improvizaci,“ popisuje Krejčí.

Kapacita kurzu je vždy sedm lidí. Nikdy víc, aby se všichni mohli zapojovat. To je jedním ze zásadních bodů, nikdo nesmí být jen pasivním posluchačem. Účastníci se mezi sebou většinou neznají, což u téměř všech prohlubuje obavy a strach z vystupování. Právě ten je v poslední době největším strašákem účastníků kurzu.

„Je jasné, že to nemusí sednout každému. Většina lidí se po skončení kurzu ale ani nezvedá. Zůstávají sedět s tím, že by si to celé klidně ještě prodloužili,“ usmívá se Krejčí. Nejčastěji má v publiku manažery. Stane se ale, že se sejdou i velmi netradiční skupiny plné úplně odlišných profesí. K tomu přispívají i prostory Clubca.

Naučit se vyjadřovat chtějí manažer, zdravotní sestra i kněz

„Často přednášíme ve firmách, kde se sejdou více méně kolegové. Co se mi ale na Clubcu hodně líbí, je, že se tam často potkají úplně odlišní lidé, což je skvělé,“ říká Krejčí a líčí složení jednoho z workshopů, který by si někdo s přehledem mohl splést se začátkem vtipu. „Sešel se nám majitel jedné firmy, studentka marketingu, strojař, zdravotní sestra, manažer, starosta a kněz,“ směje se při té vzpomínce.

V Clubcu funguje už více než rok. Díky němu se mohl Minutový řečník zase o něco rozšířit. „Vzniklo to úplně nevinně, znal jsem se s manažerkou. Byla u nás na kurzu, tak jsem jí pak řekl, že bychom mohli dělat něco takového i v Clubcu. Líbí se mi, že je tu příjemný ruch a zároveň krásný klid,“ popisuje Krejčí, co ho v coworku nejvíc okouzlilo. Kromě toho, že pomáhá lidem zlepšovat jejich veřejný projev, má i spoustu dalších nápadů, které se nebojí uskutečnit. Ten nejnovější, který chce dát do pohybu, se bude týkat vděčnosti a toho, jak málo si na ni lidé v dnešní době vzpomenou.