O syndromu vyhoření už jste určitě slyšeli. Pravděpodobně by vás ale nenapadlo, že se může týkat i vás. Při práci freelancera k němu přitom můžete mít blíž, než si myslíte. Zároveň je ale těžší ho odhalit. Přečtěte si, jaké jsou jeho varovné signály.
Vstanete, ještě ani nerozlepíte oči a jdete pracovat? Pak si za celý den uděláte jenom krátkou pauzu na oběd, ale počítač nebo telefon je pořád s vámi. Večer před spaním ještě stihnete poslat pár mailů a další den jedete to samé od začátku.
Pokud se v tom poznáváte, zpomalte. „Krátkodobě se takový režim zvládnout dá, ale z dlouhodobého hlediska je to dlážděná cesta k vyhoření,“ popisuje psycholožka Jitka Mansfeldová.
Vytvořte si raději řád, a pokud potřebujete poradit, jak na to, přečtěte si náš předchozí článek. Kromě práce si ale dovolte mít dovolenou. „Nebuďte na sebe tvrdí a naučte se mít především čas na sebe, ale i na svoje blízké a vztahy. Je to váš čas na zotavenou, který je potřeba,“ říká psycholožka.
Poznáte, jestli jste na cestě k vyhoření?
Jak poznat, že jste na cestě k vyhoření? „Máte pocit, že si nemůžete dovolit dát pauzu, abyste vše stihli nebo odvedli dobrou práci, musíte být pořád v dosahu, nedokážete nemyslet na práci, jste pod velkým tlakem, špatně spíte, neumíte vypnout a říct ne,“ nastiňuje plíživý začátek syndromu vyhoření Mansfeldová.
V práci by vás na to pravděpodobně upozornili kolegové. Pokud jste freelanceři, jste sami pro sebe jediným barometrem, který vám ukazuje, že se řítíte do propasti vyhoření. „Zkuste se každý den zastavit, stačí na to tři minuty, a zamyslet se nad tím, jak vám je a jak se cítíte,“ popisuje psycholožka.
Právě to je ale podle psycholožky často problém. Lidé své pocity ignorují, přitom jsou velmi účinnou cestou k sobě a ke zjištění toho, co se s námi děje. Pokud se budete točit v jednom kole a zapomínat na psychohygienu, pravděpodobně si nikdy nevšimnete, že vás práce začíná pomalu sžírat. Můžete se začít cítit vyčerpaní a bez energie, práce vás může přestat bavit, těžko se vám hledá motivace a cítíte se odpojení, bez emocí, můžete si přestat věřit v tom, co děláte. Pak už hoříte, neignorujte to.
Od svých kolegů v práci byste v tuto chvíli možná mohli slyšet „co je s tebou, takhle tě neznám“ nebo by si vaši nadřízení všímali poklesu kvality vaší práce. Pokud jste ale freelanceři, musíte se spolehnout sami na sebe, případně vám mohou nastavit zrcadlo vaši blízcí. „Neshazujte ze stolu to, co vám říkají lidé okolo vás. Zamyslete se nad tím, jestli to cítíte podobně. Obraťte svou pozornost k sobě a snažte se neztratit kontakt se sebou samým,“ radí odbornice.
Neignorujte vyhoření, samo nepřejde
Pokud máte pocit, že se o vás možná vyhoření pokouší, zastavte se. Zůstaňte po nějaký čas ve „stand by“ neboli pohotovostním režimu, abyste nemuseli náhle zcela „vypnout“. Zvolněte pracovní tempo, nenabírejte nové projekty, domluvte se se zákazníky na posunutí deadlinů, vezměte si volno nebo si zkraťte pracovní týden. Zní to jako velký zásah do vašeho pracovního života? Věřte ale, že se vyplatí. A co dělat, abyste ani myšlenkami nebyli stále u práce?
Více spěte, odpočívejte, sportujte, buďte se svými blízkými, věnujte se především tomu, co vám rychle dokáže dobít energii. Vezměte si volno a vůbec nepracujte. „Vyhoření může být velmi tíživé, může přijít pomalu a plíživě, ale i rychle a nečekaně. Může se projevit velkou škálou jak emočních, tak somatických příznaků,“ říká psycholožka. Proto pokud máte pocit, že do toho padáte, nebojte se vyhledat odbornou pomoc, oslovte psychoterapeuta a znovu najděte energii nejen pro váš pracovní život.
