Podnikatelé často pracují ve firmě, ale málo na firmě, říká koučka
Myslela si, že umře v korporátu. Po dvou dekádách se ale Štěpánka Duffková rozhodla přejít na volnou nohu a začít koučovat. Dnes pomáhá majitelům firem hledat směr a posouvat jejich byznys. A Clubco v Nupakách se stalo základnou pro její aktivity.
Ještě před lety by o sobě Štěpánka Duffková řekla, že je „korporátní holka“. Byla úspěšná a spokojená a myslela si, že tam zůstane napořád. Pak ale přišel zlom.
„S manželem jsme odjeli na Kubu a projížděli ji na kole. Viděla jsem tam lidi, kteří jen seděli u moře a koukali. Nejdřív jsem si říkala: chudáci. A pak mi došlo, jaký chudák jsem já – že se pořád někam ženu, ale vlastně nevím kam a proč,“ vzpomíná.
Tehdy se u ní začaly objevovat psychosomatické potíže. „Doktoři mi říkali, že jsem úplně zdravá. Problém byl jinde. Navíc jsem měla nového šéfa, kterého jsem nevnímala jako férového. Došlo mi, že mám na výběr. Můžu zůstat – vydělávat velké peníze, ale možná si zničit zdraví. Nebo odejít a začít znovu. Do toho měl manžel zkušenost s rakovinou a maminka na ni zemřela. A právě to mi pomohlo si říct, že zdraví je důležitější.“
Síla sdílení
Začátky mimo korporát nebyly idylické. „Upřímně? Hodně jsem plakala. Měla jsem období, kdy jsem měla pocit, že nic neumím.“
Postupně se ale začala vracet k tomu, co jí dávalo smysl. V předchozí práci prošla koučovacím vzděláním, které si následně doplnila o NLP kurz. Zásadní pro ni bylo ale setkání s konceptem podpory malých a středních firem, který kombinuje mentoring, koučink a tzv. mastermind skupiny.
„Odjela jsem do USA, prošla školením a pět let fungovala pod franšízou, než jsem se rozhodla jít vlastní cestou,“ přibližuje, zatímco spolu sedíme v Clubcu a ona usrkává yerba mate.
Právě mastermind skupiny – v jejím podání známé jako Business Panel – se staly důležitým pilířem její práce. Když s nimi v roce 2014 začínala, reakce podnikatelů byly spíš vlažné. „Byla jsem nadšená, říkala jsem si, že to je geniální koncept. Ale realita byla jiná. Nikdo to nechtěl. Lidé se báli sdílet, měli obavy z konkurence.“
Dnes je situace jiná. „Ten posun je obrovský. Podnikatelé jsou mnohem otevřenější a chápou hodnotu sdílení.“
V rámci Business Panelu se potkávají majitelé a CEO malých a středních firem z různých oborů i fází podnikání. „Kladu důraz na diverzitu. Potkávají se firmy, které fungují desítky let, s těmi, které vznikly nedávno. A právě to je velmi cenné.“
Na setkáních se řeší konkrétní problémy – od strategie po každodenní provoz. Lidé sdílejí, co jim fungovalo, a co naopak ne. „Mastermind vás může ušetřit spousty slepých uliček. Zároveň říkám, že je to takový ‚board of directors‘. Prostor, kde podnikatel není na rozhodování sám.“
Někteří klienti využívají měsíční členství a chodí pravidelně. A pak jsou ti, kteří se účastní, když je zaujme konkrétní téma, kterému je věnována část s přizvanými řečníky. Ti jsou odborníky na oblasti jako mezigenerační leadership, kyberbezpečnost, firemní finance, investice, nábor apod.
Hledání směru
Ve své praxi, ať už na skupinových setkáních, či individuálním koučinku, se Štěpánka opakovaně setkává s podobnými tématy. „Častým problémem u podnikatelů je jednoznačně delegování a práce s časem. Zakladatel firmy má pocit, že je nenahraditelný, je zvyklý být motorem, ale jak firma roste, musí se opřít o ostatní. A to je pro mnoho lidí těžké.“
S tím souvisí i další častá chyba. „Podnikatelé často pracují ve firmě, ale málo na firmě. Nezastaví se, aby přemýšleli o směru.“
Důležitou roli hraje i schopnost pojmenovat si vlastní cíle. „Spousta firem chce jen růst. Ale otázka je, jestli jim ten růst přinese to, co opravdu chtějí. V souvislosti s tím mě napadá mé oblíbené přísloví: „Když nevíš, kam jdeš, každá cesta je dlouhá‘.“
Pokud cítíte stagnaci nebo ztrátu smyslu, Štěpánka doporučuje dostat věci z hlavy ven. „Spousta lidí má všechno jen v hlavě – myšlenky, obavy, plány. Ale dokud to neřeknou nahlas nebo nenapíšou, nedokážou s tím pracovat.“
Právě sdílení pak často přináší zásadní „aha momenty“.
Objev jménem Clubco
Část svých aktivit dnes propojuje i s coworkingem Clubco v Nupakách. „Dostala jsem se sem díky Bohumilovi Žitnému (rozhovor s ním také najdete na blogu, pozn. red.), kterého jsem koučovala. A když jsem to tady viděla poprvé, říkala jsem si: to se mi snad zdá – mám to skoro za rohem a je to skvělé.“
Zatímco pro soustředěnou práci stále preferuje svou kancelář doma, Clubco se stalo domovskou základnou Business Panelů a využívá ho i pro koučování dalších klientů, když se nemohou či nechtějí potkávat přímo u sebe ve firmě.
Smysl, hodnoty a pečení
Její přístup k práci a kariéře se časem proměnil. Třeba na LinkedInu měla kdysi ambici být mezi nejvlivnějšími ženami. „Dnes říkám, že jsem mezi nejšťastnějšími,“ usmívá se. „Už nemám potřebu budovat velkou kariéru. Důležité je, aby mě to bavilo a dávalo smysl.“
Tomu odpovídá i její přístup k sociálním sítím. „Mám jednoduché pravidlo – jeden příspěvek týdně. A tím to pro mě končí.“
I proto má více času na jiné aktivity – třeba pečení. „Na každý Business Panel něco upeču. Za těch dvanáct let jsem nevynechala ani jednou,“ říká s úsměvem. „Někteří tvrdí, že tam lidé chodí jen kvůli tomu, ale to snad není pravda.“
Třeba na Vánoce upekla šedesát vánoček. „Když na začátku nemáte tolik klientů, vymyslíte si pro ně jako dárek právě vánočku. A potom už z toho nemůžete vycouvat…“
Díky synovi se stala také fanynkou rugby. „Buď jsme ho mohli dát na průměrný fotbal, nebo na nadprůměrné rugby. Volba byla jasná. Je pohybově nadaný a mým snem bylo, aby byl desetibojař – další Šebrle… Ale zbláznil se do rugby a ostatní sporty šly stranou. Je to úžasný sport, hodně založený na hodnotách.“
Sama je stále velmi aktivní. Chodí na procházky do lesa se psem, na pilates reformer nebo do posilovny s manželem. Hodně jezdí na kole – na kterém pravidelně vyráží na sportovní dovolenou ve Francii. I proto se také učí francouzsky.
Z jejího příběhu je patrné, že podnikání nemusí být jen o výkonu, růstu a číslech. Je o hledání vlastní cesty. „Začínali jsme podnikat kvůli svobodě, penězům a času. A pak se někdy stane, že nemáme ani jedno,“ říká.
Právě proto je podle ní důležité se čas od času zastavit – a znovu si odpovědět na otázku: Jdu tam, kam jsem chtěl/a jít?
